Rychlé vzkazy:







Optimalizováno
pro rozlišení
1024 x 768 px.
Browsery IE 6.0,
Mozilla 1.5.0.9
a vyšší.








  Sekce pro ZJ1
Historie

4.května   Svátek hasičů – svátek svatého Floriána

Svatý Florián Svatý Florián, jehož jméno pochází z latinského slova „florianus" a v překladu znamená „kvetoucí, rozkošný" patří mezi nejpopulárnější české světce. Svatý Florián se narodil někdy v polovině 3. století našeho letopočtu někde na území dnešního Rakouska. Nejdříve působil jako plukovník římského vojska v Cetii (dnešní rakouská obec Zeiselmauer), poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum, které stálo poblíž dnešního města Enns. Za vlády císaře Diokleciána a jeho spoluvladaře Maximiána jako horlivý křesťan tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu bylo odhalena jeho křesťanská víra a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Vyšetřoval ho soudce Aquilinus, který ho podle legendy dal třikrát zbít provazy a meči a Florián se odmítnul vzdát křesťanské víry.

Svatý Florián byl v roce 304 našeho letopočtu s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže (Enns se za Lincem u Mauthausenu vlévá do Dunaje). Byl pohřben paní Valérií v Linci. Avšak později byly jeho ostatky převezeny na místo, kde nad jeho hrobem byl v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Jeho ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen - duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 - 1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181 - 1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska.

Hasiči velmi dobře vědí, že 4. květen je dnem umučení jejich patrona - svatého Floriána. Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám. Jeho památka je oslavována právě 4. května a stal se patronem všech hasičů, kominíků a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí. Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství" jsou výsledkem pozdních legend.


Z HISTORIE JEDNOHO SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ.......

Krásné vyprávění o historii SDH Vršovka, který je sice poněkud starší, jak náš (založen r. 1887), ale v sekci Historie je kouzelně popsán život hasičského sboru na vesnici v průběhu 19. a 20. století:-)

Počátky dobrovolného hasičstva v Čechách

V roce 1853 byl vydán spolkový zákon, který v Čechách zapůsobil jako velká voda. V průběhu následujících let se protrhly hráze společnosti a všude vznikaly spolky zaplavující České země jako povodeň. Zdaleka ne všechny vydržely do dnešních dnů. Mnohé zanikly pro nezájem, jiné nepřežily totalitu, přesto jsou mnohé stále aktivní a činné. Mezi ně patří i sbory dobrovolných hasičů.

První hasičský profesionální sbor byl ustanoven v Praze v roce 1853. Jednalo se o partu asi 30 metařů, kteří při požáru měli na znamení nechat zametání a jít hasit. Zajímavostí je, že už tehdy byl signál vyvolán čistou kvartou (ono známé hó-ří) hranou na trubku.

V roce následujícím byl založen i první dobrovolný hasičský sbor na území Českého království. Bylo to však v Zákupech, a tak nelze tento sbor považovat za vysloveně český. Další sbor byl založen v roce 1861 v Liberci a byl samozřejmě taktéž německý. První opravdu český sbor dobrovolných hasičů byl založen až v roce 1864 ve Velvarech.

Založení a obnovení sboru

Sbor dobrovolných hasičů ve Vršovce byl založen 13.3.1887. Stanovy byly schváleny 15.4.1887 a předsedou byl zvolen p. Frinta z čp. 1. O činnosti sboru do roku 1902 nemáme žádné doklady. Lze však usuzovat, že činnost nebyla nijak aktivní, neboť 30.11.1902 byla svolána valná schůze dobrovolného sboru, kde bylo starostou obce Václavem Sychrovským konstatováno, že "jest zapotřeby zdejší hasičský sbor obnoviti, anť starý sbor upadl v zapomenutí". Na této schůzi přihlásilo se 19 nových členů. Velitelem byl zvolen Jan Lacina, náměstkem jeho Josef Sychrovský, jednatelem Alois Čečetka a dozorci účtů Karel Toman a Josef Pitaš.

Od Obnovení sboru do začátku 1. sv. války

Již v lednu následujícího roku bylo konstatováno, že sbor se zúčastnil jednoho požáru ve Spech. 18. června roku 1903 sbor zasahoval při požáru u Kňourků č.p. 17, kde však nebylo možné stavby uhájiti, takže sbor pouze hájil ohrožené stavení čp. 18 patřící p. Kubinovi, který pak sboru věnoval 20 K. V témže roce byla obcí zakoupena stříkačka s veškerým příslušenstvím. V roce 1904 byl konán 29.1. první spolkový ples. V roce 1906 zasahoval sbor u dvou požárů ve Vršovce u Dohnalů a v Černčicích u Lukášků. V roce 1908 bylo uvažováno o koupi nové stříkačky, neboť stará již nepostačovala a potřebovala opravy. V této věci bylo dokonce dvakrát žádáno o podporu císaře, avšak žádná odpověď nedošla. V roce 1909 byla zakoupena obcí nová čtyřkolová stříkačka. Bohužel můžeme jen litovovat, že stříkačka se do dneška nezachovala. Pouze pamětníci udávají, že byla zlikvidována někdy v 60-tých letech 20. st. Koupí této stříkačky se obec zadlužila ve výši 1250,- K. s tím, že stará byla odprodána za 350,- K. Nová tehdy stála včetně 150 m hadic 1600,- K.

Ze zápisů o činnosti vyplývá, že v době před 1. sv. válkou bylo běžné, že za zásah při požáru byl zasahující sbor odměněn jak od pohořelého (měl-li z čeho), tak od pojišťovny. Takže např. v roce 1912 zasahoval sbor u p. Žabky, kde se podařilo zachránit obytné stavení a stodolu. za tento zásah obdržel sbor od p. Žabky odměnu 10,- K a od banky Slávie 30,- K, tato povinnost pojištoven byla uzákoněna již v roce 1892.

Léta meziválečná

Po 1. sv. válce se sbor sešel až v roce 1922, kdy bylo konstatováno, že v předchozích letech válečných a politicky bouřlivých sbor činnost nevykonával a je nyní třeba se opět rozmáchnout k pokračování v činnosti sborové. Již v roce 1924 jsou zaznamenány první známky rozkolů ve sboru, neboť je vytýkán vlažný přístup k povinnému cvičení se sekyrkami. V roce 1925 již bylo přistoupeno k výtkám jednotlivým členům, že ani valné hromady se nezúčastňují. V roce 1927 stěžuje si jednatel na nezájem členstva o činnost sborovou takto:" Schůze navštěvují stále jedni a ti samí členové, ostatní většina jest negativní a tudíž také sboru bezúčelná namnoze i škodlivá, poněvadž právě v těchto řadách jsou čistě živly podvratné." 27.12.1927 končí jednatel svoji činnost s přáním aby jeho následovníkům " dostalo se více odměny než dostávalo se mě."

V roce 1928 je naříkání nad poměry ve sboru ještě větší. Nikdo se nechce starat o stříkačku, nikdo nechce prát hadice (to ani za odměnu), hasičský ples byl tak málo navštíven, že příjmy rovnaly se vydání. Schůze sborové nenavštěvuje dostatečný počet členů, takže nejsou usnášení schopné a nelze se tedy na ničem shodnout. V roce 1929 pořídil sbor nové oděvy. V dalších letech jsou problémy sboru stále stejné. V roce 1932 končí svou činnost jednatel J. Pitaš s tím, že opakovati musí slova svého předhůdce. V roce 1933 pomalu končí hospodářská krize a činnost hasičská získává více prostředků. Divadelní představení vynáší 147,15 Kč, ples 159,80 Kč, Mikulášská zábava 113,15 Kč. Jednatel Josef Hercík se ve svých zápisech již výslovně nezmiňuje o problémech sborových, avšak v roce 1936 opouští svoji funkci a stěžuje si, že za práci, kterou pro sbor dělal nedostalo se mu ani odměny ani vděku.

V červenci 1936 konalo se ve Vršovce okrskové cvičení, kterého se zúčastnilo 166 hasičů ze 12 sborů. Zisk pro sbor činil 1504,65 Kč. V tomto roce bylo též usneseno, že nově se hlásící členové mají 6 ti měsíční lhůtu čekací, po které bude rozhodnuto zda do sboru budou přijati. toto opatření bylo vyhodnoceno v lednu 1937 tak, že čekatelé na členství nenavštěvují ani schůze a činnost sboru je jim lhostejná. proto bylo přistoupeno k prodloužení čekací doby o dalšího půl roku. Ani další půlročí lhůta však nepomohla a čekatelé nakonec do sboru přijati nebyli. V témže roce vyvrcholily spory bývalého jednatele Hercíka se sborem a Hercík byl ze sboru vyloučen s tím, že je přispívajícím členem v Černčicích, což mu bude zachováno, aby nepřišel o nárok na pohřebné. Roky 1937 a 1938 lze pak již hodnotit lépe, protože spory mezi členy ustávají a sbor opět usilovně pracuje.

2.sv válka

Je možné, že doba přímého ohrožení republiky dává zapomenout na malicherné sváry. Doba však postupovala bez ohledu na výzvy pronášené na hasičských schůzích. Valná hromada konaná 23.12.1939 konstatuje, že pro těžkou dobu nemůže sbor rozvinouti svoji činnost tak, jako jiná léta a dělá jen to, co musí být. A ani to někteří členové neplní. A bylo hůř. Již v lednu 1940 bylo třeba přijmout nové přikázané stanovy. Za jejich zaslání třeba zaplatit 3,- K. Činnost divadelní byla podmíněna přihláškou do Hasičského divadelního ústředí a poplatkem 20,- K. Tento poplatek sbor odmítá uhradit, a nesmí proto dále hrát divadlo, což byl jeden z jeho příjmů. Jednatel si jen povzdechne, že takovými novodobými vymoženostmi bude na menších vesnicích činnost divadelní donucena úplně ukončit činnost. A to nevěděl, co ho čeká příštích 50 let.

V roce 1940 válka postupuje a sbor si zvyká na nová pravidla hry. Přibývá hlášení a statistik a je vyžadováno přesné a včasné vyplnění a odevzdání. 17. července je na schůzi usneseno žádat o podporu na přestavbu nevyhovující zbrojnice ve výši 20 tis. K a pořízení motorové stříkačky ve výši 30 tis. K. 10. října bylo opět jednáno o stříkačce neboť sbor obdržel podporu od ústředí ve výši 5000,- K a sbor rozhodl se vyžádat nabídky od firem Stratílek V. Mýto, Smekal Slatiňany, Mára Poděbrady, Sigmund Olomouc.

Již 17.10. byly projednány jednotlivé nabídky kromě Sigmunda, který zatím neposlal. Jednání se zúčastnil i zástupce firmy Smekal, který "kul železo dokud bylo žhavé" a výsledek se dostavil, neboť bylo rozhodnuto koupit stříkačku od jeho firmy v ceně 37 000,-K vč. 120 metrů hadic k dodání za 2 měsíce. Lhůta se sice protáhla, ale sbor dal dohromady 1. splátku ve výši 13 000,- K a v květnu 1942 nastal onen jarní krásný den, kdy počasí "dodávalo radost všem členům, že za ně bude pracovati stroj s větším výkonem než ruce naše". Škoda jen, že zapisovatel opomněl uvést přesné datum, kdy sbor vršovský převzal a přezkoušel motorovou stříkačku od firmy Smekal Slatiňany. Jakou radost z toho měli členové dosvědčuje i závěrečná věta pamětního zápisu "Byla to krásná chvíle radosti, že se ani členům nechtělo uzavříti stroj do zbrojnice". My musíme ještě dodat, že tato motorová stříkačka je stále plně funkční a k výročí 115 let od založení sboru prošla rekonstrukcí, takže je opět chloubou našeho sboru a nechybí na žádné hasičské oslavě, které se náš sbor zúčastňuje. Je asi dáno dobou její výroby, že není červená, jak by se dalo očekávat, ale šedozelená, spíše vojenská.

V září si jednatel ještě postěžoval na nájemce honiteb, kteří se neuvolili zaplatit na dva roky předem nájem, aby mohla být stříkačka pořízena a sděluje do zápisu, že "Jejich mysl a srdce více táhne k penězům, než-li k tak dobré myšlence a k péči sboru o ochranu jejich vlastního majetku. Jejich jména bude míti každý bratr vryta do mysli a důvěru u nás již nikdy nezískají." Zde jen dodat musíme, že i jména jsou v zápise uvedena, avšak zde je neuvádíme, aby snad nové spory pro staré křivdy nevznikly.

V dalším roce se nestalo nic výjimečného, jen pod každým zápisem přibylo razítko samaritánského dozorce. A na výroční schůzi bylo konstatováno, že již 4 roky hovoří se o zavedení el. proudu do zbrojnice a stále zůstává jen u slov. Sbor také požádal o osvobození členů od služební povinnosti v ostatním území Říše.

Léta poválečná

Krátce po osvobození 6. července 1945 konala se valná hromada,kde byla uctěna památka padlých a členové byli seznámeni s životním příběhem okresního velitele Petiry (?), který zahynul v koncentračním táboře. Na podzim téhož roku je na schůzi poprvé zmíněna potřeba nové hasičské zbrojnice. V lednu 1946 byli provedeny nové volby, neboť po dobu války nesměli se volby orgánu konat.

V lednu následujícího roku byl konán první poválečný hasičský ples a 19 . 6. 1947 konala se slavnost k 60. výročí založení sboru. Vzhledem k tomu, že z činnosti sboru mezi roky 1887 - 1902 nebylo již tehdy žádných dokladů pokusil se tehdejší jednatel V. Sychrovský rekonstruovat činnost ze vzpomínek pamětníků. Uvádí např., že první stříkačka byla vypůjčena z Křovic od pojišťovacího spolku ve Spech. Tato stříkačka připojovala se k obyčejnému vozu hospodářskému a při práci sundavala se z dvoukolového podvozku na zem. Výkon však vykazovala skvělý. asi v roce 1905 byl dokoupen předek, takže podvozek byl již kompletní čtyřkolový. V roce 1908 byla zakou pena nová, jak jsme již v předchozích kapitolách uvedli. Vzpomněl též na požár z roku 1888, kdy 19. 6. hořely domy na novoměstském náměstí, kde je dnes hotel Brouček. Voda se tahala od řeky pomocí třech stříkaček z nichž druhá byla z Vršovky a, ač slabší, plně stačila dvěma silnějším. celkem se sbor zúčastnil za 60 let své činnosti 15 -ti požárů.

V témže roce vstoupili do sboru další mladí členové, kteří zvýšili počet členů z 23 na 30. Při této příležitosti je potěšující, že dva tehdy vstoupivší členové jsou v našem sboru dodnes. Sbor si v tomto roce připsal i úspěšný zásah při požáru nových chlévů a stodoly u V. Frinty, za což obdržel odměnu od poijišťovny ve výši 1000,- Kčs a současně vyzkoušel motorovou stříkačku v akci, kdy se velmi osvědčila.

Budování socialismu

V roce 1948 žádá sbor o vozidlo. V následujícíh letech je činnost sboru rutinní, nestalo se nic zvláštního a v zápisech ze schůzí není ani zmínky o změně společenské, která v roce 1948 nastala. Jedině snad upozornění na konání výstavy revolučních bojů, na kterou je poskytována sleva na dráze ve výši 33%. V květnu 1950 si jednatel stěžuje, na pomalé až několikaleté vyřizování objednávek výzbroje a vzpomněl 10. výročí žádosti o zavedení el. proudu do hasičské zbrojnice. "Už pro nás není ani ten kousek drátu".

V roce 1950 zúčastnil se sbor okrskového cvičení ve Spech, kde byl hodnocen jako nejlepší. V únoru 1951 začíná přituhovat. Socialismus přišel do Vršovky. Je svolána schůze s jediným bodem programu: Reorganizace dobrovolného hasičstva - zvolení a ustanovení požárního sboru. V březnu je navržena kandidátka nových funkcionářů a předložena ke schválení Národní frontě. Poprvé od založení sboru schvaluje kdosi kandidátku funkcionářů. 18. března 1951 byla svolána ustavující valná hromada místní jednoty Čs. svazu hasičstva ve Vršovce. Mimo jiné zde bylo konstatováno, že sbor splnil pracovní povinnost a odpracoval 700 hodin na úpravách cest. Debata o více než desetiletém čekání na zavedení el. proudu do hasičárny byla ukončena zástupcem okresní hasičské jednoty, který vyzval, aby politika nebyla uplatňována ve sboru. Po té bylo přistoupeno k volbám funkcionářů a na závěr dokonce sborově zapěna Píseň práce (!).

Za rok v roce 1952 je konstatováno, že činnost sboru je velice slabá. V dubnu oznamuje předseda MNV, že v obci je požární sbor MNV a ostatní členové jednoty a vysvětluje, že to neznamená rozdělení hasičstva na dvě části. Přesto to asi většina takto nechápe, zvlášť po té, co předseda MNV sdělil, že je zapotřebí ještě požárnímu sboru MNV pomoci, poraditi při všem a znáti také jak se má zacházeti s motorovou stříkačkou. Jinak zazněla potěšující zpráva, že do hasičárny bude konečně zaveden elektrický proud. Po volbě funkcionářů byla opět zapěna Píseň práce. V srpnu se činnost hasičů omezila pouze na to, aby bylo vybráno o 1 q obilí nad povinné dodávky od zemědělců a proveden nábor pracovníků pro řepnou kampaň. V roce 1953 přibylo kromě zpěvu státní hymny a Písně práce i Mírové poselství od okresní jednoty hasičské. jinak se činnost nijak nerozvíjela.

V dalších letech jsou zápisy ze schůzí nezajímavé, stále se volí noví funkcionáři, počítají se brigádnické hodiny a vždy se zpívá Píseň práce. Snad jen účast na I. kole soutěže o nejlepší požární sbor v Přibyslavi byla zajímavá, neboť družstvo Vršovky skončilo 3. a postoupilo do II. kola. Vzhledem k systému bodování byla vyjadřována nespokojenost, neboť se družstvo domnívalo, že bylo lepší. V této souvislosti se jednatel zmiňuje i o tom, že hasičárna je ve hrozném stavu, že by bylo nejlepší ji zbourat. A jen tak mezi řečí zazní i zmínka o hasičském autě, pro které není místo. Tak vida hasiči mají auto. Jinak závazky, brigádnické hodiny, ale od roku 1955 už asi bez zpěvu. V roce 1956 usnesli se hasiči, že ke zvaní na schůze budou používati výhradně místní rozhlas. Tento rozhlas využili i k několika relacím o protipožární prevenci. Na výroční schůzi přislíbil předseda MNV výstavbu nové zbrojnice.

Na nedatovaném zápise z členské schůze konané mezi červencem a listopadem 1957 je jediným bodem programu výměna hasičského auta. Díky tomu se dozvídáme něco bližšího o tomto vozidle. Jednalo se o osobní automobil se čtyřmi místy k sezení. Je konstatováno, že po připojení stříkačky a naložení materiálu je již přetíženo a to je ještě nutno vézti sebou 4-5 hasičů. Tak popsal vozidlo jakýsi p. Neutvich, který nabídl hasičům výměnu tohoto vozidla za nákladní od p. Kupky z Pulic, který je ochoten připravit hák na zapojení stříkačky, dát novou baterii, nové obutí, a plachtu. Rozvinula se debata, při které bylo argumentováno pro i proti výměně. Jako šok po této debatě zapůsobila zpráva, že MNV ve Vršovce bez vědomí hasičů poslal na okres přípis, aby bylo toto auto hasičům odebráno a přiděleno MNV pro jeho potřeby. Jeden ze členů hasičské jednoty po tomto oznámení opustil schůzi a dle náznaků jednatele se o kroku MNV nevyjádřil příliš lichotivě. Věc byla rozhodnuta a hasiči auto vyměnili.

V roce 1958 na výroční schůzi bylo opět jednáno o výstavbě nové zbrojnice a požadováno po každém členu 50 hodin na této stavbě. Stavba však byla zahájena až dne 9.11.1960. V prosinci následujícího roku byla stavba již pod střechou. Novinkou roku 1961 bylo převzetí stříkačky do socialistické péče strojníkem. ( Chudák stříkačka, 19 let o nikdo socialisticky nepečoval ještě, že se toho štěstí dožila). První polovina 60-tých let proběhla celkem klidně neboť pro samé závazky a brigádnické hodiny nezbývalo příliš času, takže jsou hasiči napomínáni, že málo schůzují. V roce 1967 zemřel předseda jednoty V. Dohnal a činnost se jakoby zastavila.

Další zápis ze schůze je až z roku 1971. Nijak nehodnotí uplynulé období, jen konstatuje, že jednota je bez finanční prostředků a bez auta. V případě potřeby použije se prý traktor, avšak jednatel uvádí, že jsou rádi, že taková potřeba dosud nenastala.

Celá 70-tá léta jsou šedivá. Schůze se pořádají jednou ročně a řešeny jsou pouze závazky na odpracování brigádnických hodin a úmrtí jednotlivých členů. Zůstatky v pokladně sboru jsou tristní. V roce 1978 bylo v pokladně 7,05 Kčs, v roce 1980 27,05 Kčs. Až v roce 1982 svítá naděje na zlepšení stavu do sboru vstupuje 10 nových členů a jednatel doufá, že takto omlazený kádr se příští rok zůčasní soutěže. Na jaře příštího roku se blaha socialistické péče dočkala i požární zbrojnice a na fond solidarity bylo poukázáno 25,- Kč. V 80-tých letech byla činnost požárníků zaměřena hlavně na preventivní prohlídky objektů a brigádnické hodiny. K jejich odpracování se požárníci zavazovali každý rok v podstatě ve stejné výši. (Za ta léta by prostranství před hasičskou zbrojnicí muselo být zlaté) Hezké na tom bylo, že každý rok byly závazky evidovány k různým výročím komunistického svátkového kaledáře. Takže jeden rok to bylo k 35. výročí Února. Jindy zase na počest XVII sjezdu KSČ nebo k 40. výročí osvobození, či témuž výročí SNP.

V roce 1987 kniha zápisů končí jak deník Jana Tleskače debatou nad oslavami 100 let trvání hasičského sboru ve Vršovce.

Ale teď už vážně:-)

Počátky hasičství

Boj člověka proti požárům zahrnuje celé lidské dějiny. Přesněji, snahu o zvládnutí ohně.Protože oheň má ve vývoji společnosti velký význam a stal se jedním z civilizačních prvků. O začátcích bojů s ohněm se dočítáme v 10.stol.př.Kr.,kdy stavitel VITRIUS žijící za Caesara a Augusta popisuje, že již před 200 lety př.Kr. učený KTESIBIUS z Alexandrie zhotovil hasičské čerpadlo…. ! Tyto stříkačky byly používány v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území - v podstatě s různými vylepšeními se používaly až do 18.stol.

Velké požáry středověkých měst vedly k tomu, že panovníci či představitelé měst vydávali směrnice jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Zde hrály velkou úlohu CECHY - jim byly přiděleny úkoly jak a s čím pomáhat při hašení požárů (příkladem je statut města Prahy s názvem "O OHNI", ze 14.století). Obdobně pak tomu bylo v následujících stoletích na feudálních panstvích. Požární instrukce byly v podstatě stejné jen podrobnější. Nejpodrobnější řády měla pražská města z let 1611,1636,1638 a další města jako třeba Chrudim (1510), Kutná Hora (1559), Jihlava (1613) a další. Snahy Marie Terezie vytvořit pevný, centralizovaně řízený stát našly odezvu i v požární ochraně, když v r.1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského", v r.1775 pro pražská města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok později. Třicet let po té pak její syn Josef II. vydal opět požární řády s platností pro naše země, kde byly uvedeny povinnosti i pro obyvatele.

Nařízení přibývalo, ale požárů neubývalo - ruční stříkačky nevyžadovaly tolik odborné obsluhy ani po r.1610 kdy Holanďan van den HEIDEN přišel s vynálezem hadice. Důležitou změnu přinesl vynález parního stroje, který velmi ovlivnil rozvoj požární techniky - parní stříkačky byly velmi výkonné a umožňovaly dopravit vodu na větší vzdálenosti. Byly ale hmotnější, drahé a vyžadovaly odbornou obsluhu-šikovného strojníka.Což vedlo k tomu, že ve velkých městech a závodech byly ustavovány skupiny profesionálních pracovníků, které měly na starosti hašení požárů. Než ale byly tyto jednotky vyčleněny pouze k hašení požárů, uplynulo mnoho let. Například v Praze, když byl ustaven v roce1853 první placený hasičský sbor, useli jeho členové ještě několik let zároveň zametat ulice. Cechy hrály stále důležitou roli - cechovní mistři museli pravidelně vysílat tovaryše do požárních záloh.

Revoluční rok 1848 a zejména pád Bachova absolutismu přinesly v Rakousku jisté uvolnění,mimo jiné i spolčovací a shromažďovací právo. V menších městech, která neměla peníze, aby si vydržovala placené hasičské sbory, docházelo postupně ke sdružování nadšenců, kteří pod vlivem humanistických ideálů, národního i demokratického hnutí, ustanovovali první dobrovolné hasičské sbory - uvedení nadšenci věnovali svůj volný čas i nemalé prostředky službě a pomoci spoluobčanům nejen při boji s požáry, ale i včetně pomoci při mimořádných událostech,jako byly například povodně. V případě účinné činnosti, nahrazovali snahu nahodile shromážděných lidí u požárů, cílevědomou prací při zásazích včetně odborné obsluhy požární techniky.

V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, kdy případné požáru nebylo jej možné jen"ulévat" vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou.Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahující skupiny.

K prvním pokusům založit dobrovolnický spolek hasičů došlo v Chrudimi (1863) péčí JUDr.FIGARA a ve Slaném. První německé sbory vznikly v Zákupech (1854) a v Liberci (1861). První český hasičský sbor v Čechách byl založen r.1864 ve Velvarech. Iniciátorem se stal Karel KROHN, který viděl ochranné družstvo při práci v Hamburku.

Podle velvarských stanov zpracovala vlastní stanovy další města, jako Mělník, Votice, Pacov, Hořovice, Klatovy Velké Meziříčí, Německý Brod, Tábor, Polná, Kutná Hora a mnoho jiných.

Velký význam pro další rozvoj dobrovolného hasičstva v českých zemích znamenala pomoc členů pražského sboru placených hasičů, kteří měli povoleno provádět výcvik v mimopražských hasičských sborech.V uvedené době vznikaly v řadě míst tělovýchovněhasičské jednoty, které se později rozdělily na Sokol a Sbor dobrovolných hasičů.

Na Moravě vznikaly první české sbory ve Velkém Meziříčí (1868), o rok později v Třebíči obě založené Titusem KRŠKOU,velkou osobností hasičského hnutí na Moravě

Rozhodující opatření v rozvoji dobrovných hasičů bylo vydání "ŘÁDU POLICIE POŽÁROVÉ" v 70.letech 19.století. Hlavní zásady tohoto řádu platily do r.1941.

Jedním ze základních úkolů hasičů všech dob byla a je záchrana životů ohrožených osob a posléze i jejich majetku. Tomuto humanistickému poslání zůstávají věrni do dnešních dnů bez ohledu jedná-li se o dobrovolného či hasiče z povolání. A právě to je přitažlivé a zavazující. V nejedné rodině se dědí hasičské poslání z generace na generaci.

Svou úlohu sehrávají v řadách hasičů i ženy, kdysi jako samaritánky, dnes převážně na místech mužů, ve spojovací službě a v přípravě hasičského dorostu. Hasiči jsou vpravdě hrdinové všedních dnů.

/zpracoval PhDr.Jaromír Tausch, CSc./




První republika a hasičské sjezdy

Hasičské sjezdy za první republiky - za "Tatíčka Masaryka" měly pro hasiče obrovský význam.Jednak hasič je člověk, který svou práci vykonává dobrovolně a s láskou a proto nejvyšší ocenění,.které mu můžeme dát je věnovat mu úctu a obdiv - čehož se na takových setkání hasičům dostávalo nemálo.A další, nepřehlédnutelnou věcí byl fakt, že tou dobou bylo hasičství v rozkvětu-alespoň co se množství sborů a hasičů týče. Kdo byl hasičem, byl někdo.S přiměřenou úctou a vážností ve společnosti, i když…

Naše informace se dotýkají dvou celorepublikových sjezdů:

V roce 1925 byl v Brně konán sjezd Svazu dobrovolného hasičstva československého, při němž byla uspořádána výstava hasičsko - samaritánská a sjezdu se zúčastnilo na 25 tisíc členů - mužů, žen i dorostu.

A v roce proběhl 1928 hasičský sjezd v Praze… "…Tento sjezd konán v těch neblahých letech…kdy tak jako v celém ostatním veřejném životě dával "pán" najevo svou nadvládu a povýšenectví nad dělníkem, a bylo tomu i tak v hasičstvu, na jedné straně plno zlata a blýskavých metálů na parádních stejnokrojích, na druhé straně jen režná halena k hrubé dřině u strojů v nevyhovujících zbrojnicích…"



Ale vraťme se k slávě hasičstva, tak jak ji popsali autoři almanachu "Památník sjezdu a výstavy svazu dobrovolného hasičstva československého v Brně, ve dnech 4.-8.července 1925.

Výstava hasičko-samaritánská v Brně 4.-8.července 1925

"…. Po druhé v osvobozené vlasti zazněla trubka, svolávající armádu československých hasičů k veliké přehlídce.Zase měli se tito dobrovolní vojáci ohně seřaditi v mohutné šiky a ukázati vyspělost a pohotovost svoji veřejnosti, aby tato se lépe naučila znáti a správněji pojímala činnost a myšlenku hasičství….

Přišli (hasiči) ze všech měst a vesniček naší milé republiky, přišli rádi a vzdor únavě, vzdor nepříliš příznivým okolnostem a počasí, se vzornou poslušností podrobili se kázni dobrovolně přijaté, vše vykonali s přesností, s chutí a správně a proto zcela zaslouženě dostalo se jim srdečného , ba nadšeného přivítání a pochvaly od veškerého obyvatelstva, přispěchavšího v nesčetných zástupech do Brna….

Protektorem sjezdu v Praze i Brně byl milý tatíček náš, pan president Dr.T.G.Masaryk..A všichni jako jeden muž posílali velkému Osvoboditeli vlasti projev oddanosti a lásky…"

Sjezd navštívili i zahraniční delegace z Belgie, Francie, Jugoslávie a Polska

Z čeho všeho sestával sjezd:

3.července 1925
- výstava hasičsko -samaritánská na sokolském stadiu (zahájení)

4.července 1925
- koncerty a divadelní představení (např.v Městském divadle hráli "Její pastorkyni")

5.července 1925
- průvod Brnem na Zelený trh (pro zajímavost - v 5.00 hodin budíček, v 6.00 hodin řazení průvodu na Starém Brně)
- praktické cvičení dobrovolného hasičstva Velkého Brna za součinnosti sboru městského
- cvičení na stadiu

6.července 1925
- zkoušky s vystavenými stříkačkami a jinými přístroji hasičskými na Stadiu
- cvičení samaritánských kolon na Stadiu

7.července 1925
- ukončení výstavy



Sjezd slovanského hasičstva v Praze 24.června - 6.července 1928

"…….. Bylo to poprvé, kdy odvážili jsme se podniku, jenž nemá srovnání v dějinách sjezdů hasičských, poprvé vypjala se vznícená tužba naše tak vysoko.Cíl svůj vysoko jsme si položili a přece dosáhly jsme úspěchu rozhodného, neboť podařilo se nám upoutati všeobecnou pozornost k naši snahám,dokázati národu našemu, jak pokročil rozvoj hasičských organisací a jak početné voje té armády lidskosti a lásky k bližnímu….Ty tisíce českých hasičů byly důkazem, že idea dovede sloučit lidi ušlechtilé, zanícené pro dobrou věc a hotových sloužiti národu svému za každých okolností…..Poznali jsme, jak mnoho síly utajeno je v nás,nabyli jsme správný názor na výcvik a ukázněnost našeho členstva….A všichni v těch slavných dnech cítili jsme se příslušníky jediné rodiny, všichni jsme si rozuměli a srdce naše bila v souladu… "

"…. Budoucnost ukáež, zda právem jsmehrdi na svoje úspěchy.Jistotou je, že úspěch sjezdu ukáza hasičstvu všechny jeho možnosti a zavazuje nás k další práci …."

Průběh sjezdu:

"…. Až přišla neděle 24.června 1928, tak toužebně očekávaná….O jedenácté hodině dopolední konalo se v rámci sjezdových slavností rozvinutí praporu Pražské hasičské župy Demartiniho zvláště okázalým způsobem….Slavnost se protáhla a není divu, že zakrátko počaly se hrnouti proudy návštěvníků, jichž sešlo se prvý den na 40 000. Pořad prvé sjezdové neděle byl zahájen o 3.hod.odpol. cvičením Pražské župy,jehož se zúčastnilo37 vozidel a 4 posunovací žebříky.Předveden rychlým tempem útok za pomoci všeho, účelně rozestavených stříkaček i žebříků, jež ve středu tvořily skupinu rázovitou a k níž sbíhaly se jako bílé stuhy hadice….Efektní toto cvičení získalo na zajímavosti použitím dvou historických stříkaček s počátku 18.století jenž obsluhovány ženami, v koších vodu nosícími…..Po ukončení defilovali účastníci (na 400 osob) i s vozy kolem tribuny, na níž zaujali místa různí hodnostáři…. Následovala zajímavá a dobře provedená scéna samaritská, znázorňující požár biografu…."

"…Hlavní zájem hasičstva byl připoután ke cvičení se sekyrkami, jehož se zúčastnilo na 2000 hasičů, jejichž nástup šestnáctistupňovým proudem velmi se líbil…"

"…Dny, které následovaly byly vyplněny horečnou činností….přiblížil nekonečně den otevření Mezinárodní výstavy hasičské, jež zahájena byla opravdu důstojným způsobem…"

Pátek, dne 29.června 1928
"…Tento den byl vyhrazen otevření a zahájení Mezinárodní výstavy hasičstva, bezpečnosti a samaritských stráží Československého Červeného kříže… Přízeň občanstva jevila se i v pěkných návštěvách, zvláště při různých atrakcích, z nichž nejoblíbenější byla ukázka starého a nového hašení….Obsah scény jest prostinký: Občanstvo raduje se před statkem na návsi, rychtář s purkmistrem a konšely čte vyhlášku o řádech požárních (z r.1611).Mezitím vypukne oheň ve statku a dává příčinu ke zmatku, bezradnosti až konečně přistoupeno k záchranným pracem, jimiž zdařile demonstrována všechna primitivnost tehdejšího hašení. Městský hejtman se žoldnéři udržuje pořádek, přihání houf pomocníků, mezi nimiž komickým živlem jsou židé, a konečně přitažena stříkačka.Řetěz lidí dopravuje vodu ze studně do stříkačky, lidé lezou po střeše, utloukají jiskry tlumicemi a do plamenů jen zvolna uhasínajících vržena osoba, obviněná z paličství.Požár uhasíná a lid se shromažďuje k soudu nad skutečným žhářem, jemuž nakonec uťata ruka a přibita na pranýř.Tato ukázka starého hašení trvala půl hodiny a ukázka novodobého hašení, simulovaného v nejvyšších patrech strojovny, zdolán v 10 minutách…"

Neděle,dne 1.července 1928
Neděle byla celá věnována jednotlivým cvičením, o kterých se tu nebudeme rozepisovat, neboť by stránky nezaplnilo nic jiného.Víme ale,že tento den bylo přenádherné počasí,které umocňovalo atmosféru diváků i účinkujících.Souběžně se cvičeními probíhal na výstavišti legionářský den,který navštívil samotný tehdejší president T.G.Masaryk.

Čtvrtek, dne 5.července 1928 - hlavní den sjezdový
V tento den se již od 10.00 hodin dopoledne z přítomnosti zástupců zahraničních delegací rokovalo, přednášelo a volilo v zasedací síni Staroměstské radnice.Zároveň opět probíhal program na stadionu hasiči a samaritáni předváděli různá cvičení v počtu i 2 000 lidí….

Hlavní atrakcí tohoto dne byl simulovaný výbuch v dole:
"…Těžná věž i vchod do šachet výborně byly znázorněny a ilusi skutečnosti přispěla i účast 200 horníků z Kladna , kteří i s rodinami přispěli ku zdaru scény.Po výbuchu v záplavě temného kouře, vybíhají potácející a zranění horníci, zmatek a zoufalé scény následují.Samaritáni a hasičstvo svým zákrokem přispívají k zmírnění chaosu a s úspěchem zakročují…"

Dne 5.července večer bylo též slavnostní představení v Národním divadle, hrála se Prodaná nevěsta.

Pátek, dne 6.července 1928 - druhý hlavní den sjezdový
Tento den byl celý věnován jednomu - slavnostnímu průvodu Prahou.
"…Konečně před 9.hodinou dopol.byl dán povel k pochodu signálem trubkovým…Hustými řadami obecenstva vine se průvod , počínající banderiem čsl.baráčnictva na koních,dále krojovou družinou.Následují auta, vezoucí representaci hasičstva,….alegorické vozy,naznačující vývoj hasičstva,cechy, zbrojnoši,…kominíci,….pražský sbor se stříkačkou použitou při požáru Národního divadla,….vozy dobrovolných hasičů z celého pražského okolí,…vozy samaritánů,…..Překvapené obecenstvo jásá vstříc nekonečným řadám členstva, jež vyrovnanými řadami, ukázněností i celkovým dojmem skvěle representovalo velikou organisaci hasičskou….Plné tři hodiny kráčel průvod od nového Hasičského domu..než dospěl na Staroměstské náměstí…" Zde byla tribuna a čestní hosté, kteří přednesli mnoho zdravic českému národu "….Byl to důstojný konec vítězného pochodu hasičských tisíců Prahou, byla to krásná oslava 10letého trvání naší republiky, tato manifestace hasičské síly a organizační vyspělosti."

Tak, a Sjezd slovanského hasičstva máme za sebou. Musela to být opravdu obrovská demonstrace hasičů, ale zcela jistě velmi náročná - 13 dní oslavovat a cvičit, poté jít 3 hodiny Prahou a nakonec stát přes dvě hodiny na Staroměstském náměstí…?! Co říkáte, vy, jenž se účastníte Hasičských slavností v Litoměřicích a průvod z litoměřického náměstí na výstaviště zde trvá maximálně jednu hodinu? Že bychom se příští ročník prošli po okolních obcích?.....Naši předkové mají můj obdiv.A myslím, že si ho plně zaslouží.

(výňatky z almanachu Památník Sjezdu slovanského hasičstva v Praze 1928)



Co víme o Hylvátech?
        V nadačních listinách krále Václava II. z roku 1292 a z roku 1304 je mezi "zbožím" zbraslavskému klášteru uváděna ves Brevis Trebovic (Krátká Třebová) vedle vsi Longe Trebovic (Dlouhá Třebová), kdež mnozí badatelé přisuzují ves Krátkou Třebovou jako místo dnešních Hylvát.
        Poté v listině z roku 1358 již není uváděn název Krátká Třebová, ale nový název vsi Hulwaldorf. V roce 1544 již v českém znění Hylváty. Po zřízení státní moci po roce 1848 staly se Hylváty obcí samostatnou. To trvalo až do roku 1925, kdy byla obec sloučena s městem Ústí nad Orlicí v jednu správní obec.
        Německé etnikum tvořilo v obci nezanedbatelnou část. V r. 1938 zde bylo 298 obytných domů a z celkového počtu 1628 osob se 52% občanů hlásilo k české národnosti. Po dobu okupace, t.j. od 10.10.1938 do 9.5.1945, kdy byly Hylváty včleněny do sudetského pásma a přičleněny k Třetí říši, setrvalo v místě 38 rodin ryze českých a 16 rodin smíšených. Ostatní se v letech 1938 a 1939 vystěhovaly do českých měst a obcí.V obci tak zůstalo po dobu okupace 14% Čechů.

Dobrovolní hasiči v Hylvátech?
        Německý dobrovolný hasičský sbor, patřící pod německou Župu libereckou, byl v Hylvátech založen r. 1902. Byl složen jen z dobrovolníků německé národnosti, o členy české národnosti nebyl zájem.
        Český dobrovolný hasičský sbor byl založen po osvobození v měsíci červnu 1945. Byl utvořen z 18 mužů. Prvním starostou sboru byl br. Vondráček (starousedlík), velitelem br. Šípek (starousedlík), pokladníkem br. Morkes (starousedlík), čet. br. Štancl a br.Dvořák, kronikářem br. Dušek.



25 roků trvání požárního sboru v Hylvátech

Po osvobození vlasti v r. 1945 bylo nutné vybudovat český dobrovolný sbor hasičů, který by nahradil německý hasičský sbor a převzal jeho inventář, uložený v hasičské zbrojnici. Přejímání výzbroje a výstroje bylo provedeno prozatímním národním výborem v Hylvátech za účasti funkcionářů Okresní hasičské jednoty a tvořícího se českého hasičského sboru v Hylvátech. Bylo shledáno, že hasičská výzbroj a výstroj je ve velmi špatném stavu. Zástupci Okresní hasičské jednoty pomáhali při náboru hasičů mezi občany, aby se mohl ustavit sbor dobrovolných hasičů. Během r. 1945 se přihlásilo 16 občanů. Organizační práce v Hylvátech nebyla tehdy na takové úrovni, aby ustavení sboru mohlo být provedeno do všech důsledků. Byl ustaven jen prozatímní výbor, skládající se z K. Šípka, R. Vondráčka, Josefa Kubeše a Františka Duška, kteří měli za úkol ustavit řádně organizovaný a spolehlivými členy doplněný český sbor dobrovolných hasičů. Tento úkol byl dokončen svoláním první valné hromady, která se uskutečnila 3. března 1946. Stav mužů se zvýšil na 24 mužů. Valná hromada zvolila řádný výbor v tomto složení: K. Šípek - starosta, Rud. Vondráček - místostarosta, Fr. Dušek - velitel a vzdělavatel - J.Martínek, zástupce velitele - L.Kopsa, jednatel - J.Kubeš, zapisovatel - Ant. Málek, zbrojmistr - Fr. Dědour, St. Vacek a Jan Zita. Tak vznikl v dějinách Hylvát první český dobrovolný hasičský sbor, který se za 25 let svého trvání pochlubil dobrými výsledky své práce. Nejprve bylo nutno opatřit finanční prostředky, aby se výzbroj, výstroj a dopravní vůz mohly dát do řádného užívání.Zároveň ale bylo nutno cvičit a školit členy, aby byli dostatečně obeznámeni s úkoly dobrovolných hasičů.Sbor pořádal různé zábavné podniky jako byl hasičský ples, kácení máje, dožínky a veřejné vystoupení místního hasičského sboru za účasti sborů z okolí. Tehdy cvičily i naše ženy, neboť během jarních měsíců přistoupilo do sboru 9 žen, které úspěšně vedla Jarča Málková. Hasičský sbor v Hylvátech v roce 1946 dosáhl počtu 33 členů, Občanstvo Hylvát plně podpořilo snahu hasičského sboru a to hlavně po stránce finanční. Během krátké doby, za přispění všech členů, podařilo se uvést do náležitého pořádku celou techniku a opatřit pro všechnyčleny včetně žen vkusné stejnokroje. Funkcionáři sboru se zúčastnili všech kursů, které organizovala OHJ, aby tak získali patřičné vědomosti. Rok 1946 byl plný námahy a starostí a znamenal velké vypětí jak pro členy váýboru, tak i pro ostatní členstvo. prospělo to celému kolektivu a v budoucnu se to velmi kladně projevilo. V té staré malé zbrojnici, do které se nevešla ani polovina členů sboru, rostlo nadšení a odvaha pro krásnou ideu, pomáhat všude tam, kde oheň či jiné živelní pohromy ohrožovaly majetek spoluobčanů i majetek národní. V roce 1954 vyhověl MěstNV v Ústí nad Orlicí našemu přání a bylo započato s výstavbou nové požární zbrojnice. Tam se dnes vejdeme všichni a je nás dvojnásobný počet, než v r. 1946.

VÝBOR POŽÁRNÍHO SBORU V ÚSTÍ NAD ORLICÍ II.

Z Almanachu "100 let hasičského sboru v Ústí nad Orlicí I." (1871-1971), str.5



V této kapitole byly použity materiály ze serveru "Hasičské tradice"